
Příspěvek od „mladého rádobyspisovatele, jehož jméno začíná na T.“ mě inspiroval k napsání článku, který jsem konec konců už kdysi autorce blogu slíbila =). Nabídnu vám v něm můj názor, protože co člověk to názor a tím mým nechci nijak zpochybňovat ten „pana T.“ =) Chci jen nabídnout pohled z jiné strany.
V něčem s „panem T.“ (snad nevadí, že Ti tak říkám, vážený pane T. =) souhlasím a to konkrétně v bodě, že zpěvák je někdo, kdo je tváří skupiny, že je to ten „nejdůležitější.“ Že právě to může být důvodem, proč ho má spousta lidí nejradši.
Já se přiznám, že pro mě jsou frontmani taky ti „nejatraktivnější“ a to z toho důvodu, že jsem asi posledních pět let duší „básník,“ rádoby básník, prostě skládám slova tak, aby popisovaly různé emoce, situace, hraju si s nimi, aby se rýmovaly. Takže strašně ráda naslouchám zpěvákům a i přes moje ne úplně nejlepší porozumění mluvenému/zpívanému slovu v angličtině se snažím pochytit co nejvíc a hledám si na netu překlady mých oblíbených songů, nebo si je sama překládám. Dalo by se říct, že texty jsou pro mě to nejdůležitější. Slova, poselství - to je to, co mě zajímá nejvíc.
Druhá část mého já je ale nadšený začínající kytarista, dobře, kytaristka :-D Vlastním modrou elektrickou kytaru Ibanez a je to jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem kdy viděla. Její zvuk je pro mě jeden z nejúžasnějších zvuků vůbec. Tím pádem věnuji hodně velkou pozornost i kytaristům, obdivuju je za to, co se svými nástroji dokážou a říkám si, že bych chtěla umět hrát jako oni a občas naivně věřím, že to třeba jednou umět budu =)
Na druhou stranu je pravda, že kdybych si měla vybrat mezi zvukem elektrické kytary a baskytary, tak to nedokážu. Protože baskytara … To je něco. Je to nástroj při jehož zvuku mi naskakuje husí kůže. Dál to nechám být, protože by z toho vznikl nesmyslný výlev =)
Když jsem se nad sebou nedávno zamýšlela, tak jsem došla k závěru, že nejméně jsou pro mě atraktivní bubeníci (Eddie, Larry … (a ostatní bubeníci z mých oblíbených kapel, omlouvám se - to nemění nic na tom, že vás miluju :-D) Nemění to nic na faktu, že když mám ráda nějakou kapelu, tak ji mám ráda jako celek =) Říkám si, měla bych ráda U2 tak, jak je mám ráda kdyby se některý z členů rozhodl, že už má všeho dost a odešel by? Ne, to by už pak nebyli U2, protože U2 nejsou jen Bono … Měla bych ráda OneRepublic, kdyby se Brent, Eddie, Drew, Zach a nebo Ryan rozhodl, že bude dál sólo a že v kapele končí a na jeho postu by jej nahradil někdo jiný? Ne, neměla.
Možná jsem to jen já - šílený nadšený hudební fanoušek =), možná je to jen můj názor, ale chtěla jsem se o něj podělit, protože si říkám, že se třeba najde někdo, kdo se mnou bude souhlasit. Chtěla jsem jen prostě říct, že ne každý musí mít nutně nejradši frontmana. Záleží to na povaze a zájmech posluchače =)
S pozdravem všem hudebním fanouškům napsala Gábi =)